„Odklon od jaderné energie byl vážnou strategickou chybou,“ prohlásil německý kancléř Merz na setkání hospodářské komory v sasko-anhaltském Halle, a dodal: „Když už k tomu došlo, měly zůstat v provozu nejméně poslední bloky.“
Lidová moudrost praví, že pozdní lítost je lepší, než žádná lítost. Ovšem v tomto případě pouhá lítost už dávno nestačí. Na místě by byla spíše velká omluva, následovaná vzápětí popisem racionální cesty k nápravě mnoha chyb Německa, které svou radikální ideologickou politikou destruuje celou Evropu. Přičemž nejde zdaleka jen o nedomyšlený útěk od jádra. Německo je podporovatelem nebo mnohdy přímo strůjcem dalších nehorázných přešlapů, které mohou vést ke kolapsu celého evropského kontinentu. Jen namátkou:
Omluví se Německo za nekompromisní prosazování extrémní ideologie Green Dealu v Evropské unii, který by bez tlaku německých politiků v Bruselu nikdy neprošel? Německé vlády od Angely Merkelové, zejména pod vlivem Zelených, podporovaly ty nejutopičtější cíle Green Dealu, včetně balíčku „Fit for 55“ a co nejrychlejšího přechodu na takzvanou klimatickou neutralitu. Omluví se za likvidaci průmyslu, včetně někdejší výkladní skříně Německa a Evropy, tedy výroby automobilů?
Omluví se Německo za postupnou likvidaci svobody slova ve své zemi, kde byl například David Bendels, šefredaktor Deutschland Kurier, odsouzen na 7 měsíců podmíněně za to, že jeho noviny zveřejnily karikaturu, fotomontáž tehdejší ministryně vnitra, na které držela cedulku, kde bylo napsané „Nenávidím svobodu slova“? Až po důrazných protestech novinářů bezmála z celého světa byl na nátlak vystrašených politiků tento nestoudný rozsudek odvolacím soudem zrušen. Brusel – opět s razantní podporou Německa – přitvrzuje pod záminkou „boje proti dezinformacím, nenávisti a extremismu“ svůj regulační vliv na média a sociální sítě, přičemž se otáčí zády k jakékoli seriózní debatě o skutečném pluralismu a svobodě projevu. Situace je už dnes tristní: Oficiální průzkumy veřejného mínění ukazují, že více než polovina – v jiných průzkumech dokonce dvě třetiny – Němců se bojí otevřeně na veřejnosti mluvit o svých názorech… protože se bojí postihu. V dalších zemích „vyspělého Západu“ je situace podobná. Svoboda slova je přitom základním pilířem demokracie.
Omluví se Německo za otevřenou podporu strašidelné woke ideologie, kterou Brusel dokonce ohlásil jako jednu ze svých nejdůležitějších priorit pro rok 2026? Občanům jsou od dětství vymývány hlavy touto ultralevicovou propagandou, místy prapodivnou, v některých ohledech bláznivou a v jiných až zvrácenou. Sílí varovné hlasy, v dnešní době zejména z USA, že woke rozvrací celou západní kulturu, ničí nejdůležitější hodnoty stabilizující společnost a žene lidi proti sobě v pohrdání a nenávisti. Pokud by se Němci postavili proti, celý tento šílený konstrukt by se v Evropě postupně sesypal jako onen příslovečný domeček z karet. Jenže Německo i na této cestě kráčí v čele evropských woke extrémistů.
Omluví se Německo za prosazování multikulturalismu, a za jeho vnucování dalším zemím? Následky radikální ideologie multikulturalismu jsou už dnes doslova tragické. Otřesná zločinnost migrantů, terorismus, likvidace tisíciletých západních hodnot, prudce postupující islamizace, radikalizace obyvatel, bouřících se vůči proměně celých oblastí Německa – jakožto i západní Evropy – na Blízký východ a Afriku. Jak upozorňují bezpečnostní experti, je to invaze, nikoli migrace. Pokud se nedokážeme této invazi ubránit a otočit ji zpět, Evropa jako prostor pokročilé západní civilizace skončí a vrátí se o několik staletí do minulosti. To už dnes kromě zaslepených politiků a aktivistů vidí v Evropě snad každý.
Omluví se Německo za novou strašidelnou vlnu válečného štváčství, které šíří Evropou a v němž také všemožně podporuje bruselské politiky? Za nové kolo zbrojení a rozhazování stamiliard euro? Nikdo nebere žádné zemi právo podporovat v jakémkoli konfliktu kteroukoli z válčících stran, ale výdaje s tím spojené by měly být vždy odsouhlaseny národem dotyčné země, a strašení válkou i bušení do válečných bubnů by nemělo nikdy přehlušit snahy o co nejméně krvavé, diplomatické řešení. Což právě Německo celá léta odmítalo.
Není to konečný výčet toho, za co by se Německo mělo omluvit. Ale především by mělo začít všechny své chyby, decimující Evropu, neprodleně napravovat, ne jen se utápět v sebelítosti. Je k tomu Německo ochotno? Jsou němečtí politici vůbec schopni takový obrat udělat? Pokud ne, tak je to pro Evropu tragická zpráva, která jen posílí úvahy o tom, že sjednocené Německo je už více než sto let hrozbou pro Evropu. Vzešly z něj dvě strašné světové války poté, kdy propadlo do hlubin ničivých ideologií. Jednou to byl krajní nacionalismus, posléze nacionální socialismus. Nyní vězí až po uši v další odpudivé, destruktivní ideologii: woke nebo také progresivismu. Dokáže se ještě vzpamatovat, pochopit své chyby a pomoci sobě a Evropě v jejich nápravě? Nebo zůstane hrozbou a bude muset být znovu rozděleno?
Ladislav Henek, 19. 1. 2026