Senátoři chtějí regulaci změn pohlaví. Ohrožují práva přiznaná Ústavním soudem? Žijeme ve středověku?
Hrozí České republice návrat do středověku? Chystají senátoři útok na lidi, kteří mají pocit, že jsou uvězněni v cizím těle?
Málem to vypadá, že tomu tak je. Alespoň soudě dle mnohých reakcí na zveřejnění senátního tisku č. 248. Jedná se o senátní návrh zákona – tedy vlastně návrh senátního návrhu zákona, kterým skupina senátorů v čele se senátorkou Vladimírou Ludkovou otevírá diskusi o právní úpravě změn pohlaví v Česku.
Prý je to zbytečné, protože současná právní úprava je dostatečná a žádné problémy nevyvolává. Ale je tomu skutečně tak?
Až do května 2024 vycházelo naše právo z následující logiky (s určitou mírou zjednodušení):
(i) Někteří lidé mají intenzivní problém přijmout své tělo a cítí se být osobou opačného pohlaví. V roce 1992, kdy byla možnost změny pohlaví do českého práva zavedena, se jim říkalo transsexuálové.
(ii) Své tělo přitom odmítají tak intenzivně, že abychom jim pomohli, umožníme jim operativní proměnu těla, tedy hlavně pohlavních orgánů. A hormonální léčbou docílíme změny sekundárních pohlavních znaků a vzhledu typického pro opačné pohlaví.
(iii) Aby tito lidé mohli žít ve společnosti bez zbytečných komplikací, umožníme jim, aby jejich právní pohlaví odpovídalo „novému tělu“, které při operaci získali.
Od roku 1992 došlo ke mnoha společenským změnám, a to i v samotné LGBT komunitě. Změna pohlaví se stále méně dávala do souvislosti s tělesnými orgány – protože pohlaví samotné bylo některými názorovými proudy chápáno více jako pocit či subjektivní sebeuvědomění než něco objektivního založeného na tělesnosti. Neřešme nyní, zda je pro tento pocit možné se rozhodnout, anebo je naopak něčím neměnným (esencí?), čímž se liší od tělesnosti, kterou je možné rozřezat a sešít. V tom nemají jasno ani zastánci hnutí transgenderu.
Slavný nález Ústavního soudu z roku 2024 již pracoval s jinou logikou (opět zjednodušuji):
(i) Naše právo již léta zaručuje možnost změnit si právní pohlaví – je to tedy subjektivní právo náležející všem.
(ii) Mezi podmínky realizace tohoto subjektivního práva patří znemožnění reprodukční funkce a chirurgická přeměna pohlavních orgánů. Takový zákrok je invazivní, rizikový, ohrožuje zdraví, a je nevratný a v konečném důsledku představuje zásah do tělesné integrity a osobní autonomie osoby, která chce pohlaví změnit.
(iii) Takový požadavek je ale příliš silný; pokud stát sleduje nějaké cíle (právní jistotu, omezení zneužívání), může zvolit šetrnější prostředky.
(iv) Požadavek znemožnění reprodukční funkce a chirurgické přeměny je tudíž v rozporu s lidskou důstojností osob, které chtějí změnit své pohlaví.
Ústavní soud tedy zrušil několik vět v právním řádu a vyzval zákonodárce, aby přijal novou právní úpravu změn pohlaví. Ve slavné pasáži o katalyzování demokratické diskuse dodává, že „dává zákonodárci dostatečný prostor více než jednoho roku, aby podmínky změny pohlaví v České republice upravil důstojným a ústavně souladným způsobem. Na zákonodárci nyní bude, aby s využitím dostupných poznatků vědy vyřešil v legislativní rovině citlivý společenský problém související se změnou pohlaví trans lidí.“ (Srov. odst. 108 nálezu. Ok, myslím, že to nebylo ze strany ÚS úplně fér. Kdo ví, jak funguje legislativní proces, těžko může označit dobu necelých 14 měsíců za dostatečnou.)
Jenže ten, kdo měl přijít, nepřišel. Vláda Petra Fialy, která měla předložit návrh zákona, jenž by na nález Ústavního soudu reagoval, nepředložila vůbec nic. A tak 1. července 2025 začalo platit torzo právní úpravy. I přátelé po levici z Deníku Alarm ji označují jako „prázdné místo“.
Právo žádná prázdná místa přísně vzato nezná. Buď vám nějaké oprávnění náleží, anebo ne. Praxe se ustálila na tom, že jediným předpokladem pro změnu pohlaví, je potvrzení lékaře – sexuologa. Sexuolog vystaví dokument s nadpisem „Potvrzení o ukončení léčby pro změnu pohlaví“, s ním žadatel zajde na matriku a ta jednoduše přepíše kolonku „pohlaví“.
Jak jednoduché! A určitě to je přesně to, co Ústavní soud chtěl.
Ovšem tak tomu není. Ústavní soud především varoval, že ponechání torzovité právní úpravy povede k nepřehledné situaci a patrně ohrozí právní jistotu zúčastněných a stabilitu právního řádu.
Přitom uvedl, že zákonodárce může některé podmínky změny pohlaví stanovit. Výslovně zmínil, že se může jednat o „diagnostické posudky několika nezávislých specializovaných sexuologů prokazujících nezvratnost přesvědčení dotčeného jednotlivce ohledně změny jeho pohlaví doplněné o časový test“ (odst. 87).
Tak přesně to se v návrhu nachází. A několik drobností k tomu. Například svoboda volby pro provozovatele sportovních činností nebo prostor oddělených podle pohlaví (ať si sportovní svaz sám určí, jestli chce transjudistu považovat za ženu nebo za muže), spíše symbolický zákaz změny pohlaví těhotné ženě (aby nerodil muž) anebo možnost změnu pohlaví zrušit (a tak se vrátit k původnímu pohlaví). Také zásadu odděleného věznění úředních žen s mužskými těly.
Skupina senátorů tedy učinila něco, do čeho se vládě nechtělo. Přišla s vlastním návrhem alespoň nějak rozumné úpravy změny pohlaví, která nevybočuje z požadavků stanovených Ústavním soudem, ale současně vnáší řád do současného chaosu. Nenachází se na žádném z krajních bodů diskuse, která se vede na ose mezi „žádné změny pohlaví nemají být možné“ až po „pohlaví si lze zvolit jednostranným prohlášením na úřadě“. Vlastně se spíše blíží tomu druhému.
Určitě bych našel něco, za co bych dokázal návrh kritizovat. Jenže senátoři jsou politici a jejich prací je přispět k sociálnímu smíru a řešení společenských problémů hledat v mezích možného společenského konsensu. Jejich návrh si zaslouží další projednání a podporu. Třeba konečně vyvolá to, po čem Ústavní soud volal: demokratickou diskusi. Současná právní úprava jí totiž neprošla.
Ještě před čtyřmi lety by si senátoři za takový návrh vysloužili bouřlivý potlesk na Prague Pride a řád duhové vařečky. Dnes jsou pod palbou a čelí podezření ze snahy omezovat práva trans lidí.
Máloco svědčí o společenských posunech tak jako toto. Anebo ještě více o hlasitosti křiku některých lobbistických skupin.
Jakub Kříž