Tak nějak si představuji ústavněprávní alchymii. Do velkého hrnce vhodíme návrh, ustanovení zákona o Ústavním soudu, několik paragrafů OSŘ, špetku analogie – a rozhodnutí je na světě.
Nejčtenějším právním textem dnešního dne (komentár vyšiel 24. júna 2026, pozn. ed. ISR) určitě bylo rozhodnutí Ústavního soudu o předběžném opatření, kterým vládě nařídil vzít prezidenta Petra Pavla na summit NATO.
A je to zklamání, přátelé, je to velké zklamání, ani ne tak kvůli výsledku, jako kvůli tomu, že Ústavní soud sám sebe zesměšnil a připravil se o kus své autority – nejen současné, ale především té budoucí. Autorita Ústavního soudu totiž nevyplývá z toho, že má prst na červeném tlačítku našeho právního systému, ale především z přesvědčivosti jeho rozhodnutí.
Nechci se v tuto chvíli příliš zabývat tím, zda mělo být předběžné opatření takto nařízeno. Pro mě za mě třebas i ano – i když disent soudců Wintra a Řepkové je přesvědčivý a souzním s jejich závěrem, že „silnější argumenty hovoří proti jeho nařízení než pro jeho nařízení“.
Rozhodnutí je problematické především proto, že materiálně neobsahuje žádné odůvodnění. Pět odstavců pod nadpisem „odůvodnění“ lze shrnout asi takto: prezident po nás chce rozhodnutí ve věci samé, to ale bude chvíli trvat, a protože až dosud se se dvěma výjimkami summitu NATO prezidenti vždy zúčastnili, nařizujeme vládě, aby ho s sebou vzala i tentokrát, čímž nijak nepředjímáme konečné rozhodnutí.
Dobrá, ale k tomu, aby bylo možné nařídit předběžné opatření, musí být splněny zákonné podmínky. Disentující soudci je identifikovat zvládli (potřeba zatímně upravit poměry účastníků a obava z ohrožení výkonu soudního rozhodnutí) a uvedli důvody, proč mají za to, že splněny nejsou. Plénum tak ovšem neučinilo. Neprovádí nás algoritmem „podmínka A je splněna, protože X; podmínka B je splněna, protože Y“. Pouze zjevuje výsledek.
Tak nějak si představuji ústavněprávní alchymii. Do velkého hrnce vhodíme návrh, ustanovení zákona o Ústavním soudu, několik paragrafů občanského soudního řádu, špetku analogie – a světe div se, rozhodnutí je na světě.
Samozřejmě, že vím, že rozhodování o předběžném opatření je specifické, uskutečňuje se pod časovým tlakem, rozhodné skutečnosti se nedokazují, ale osvědčují… ale to neznamená, že je možné na odůvodnění zcela rezignovat. Ostatně, myslí si to také sám Ústavní soud: odůvodnění rozhodnutí o předběžném opatření má podle něj obsahovat přezkoumatelné vysvětlení, proč byly naplněny podmínky pro vydání předběžného opatření stanovené zákonem (srov. např. docela nedávné usnesení I. ÚS 3402/25 ze dne 11. 12. 2025 anebo starší III. ÚS 1058/11 ze dne 28. 4. 2011).
Je škoda, že Ústavní soud sám nesplnil, co vyžaduje po soudech obecných. Přitom nikdo by mu nevyčítal, kdyby existenci podmínek zhodnotil v několika málo odstavcích. Rozhodnutí o návrhu na vydání předběžného opatření není produktem akademického psaní. Úplná rezignace na přezkoumatelné odůvodnění je ale horší, než uvedení argumentů, které by následně v další diskusi třeba neobstály.
Po tomto rozhodnutí nemůže zůstat nic jiného než ústavněprávní pachuť. Ústavní soud bohužel rozhodl mocensky a politicky. Nejvíc tím uškodil sám sobě a pak také ideálu vlády práva.
Jakub Kříž