Kardinál Duka byl velký a mimořádný člověk a jeho odchod je velikou ztrátou nejen pro naši katolickou církev, ale i pro nás všechny. Pro celou naši zemi.
V posledních desetiletích byl jednou z nejvýraznějších osobností, které naše země měla. Jeho význam a vliv daleko přesahoval katolickou církev. Byl v tom nejlepším slova smyslu veřejnýmčinitelem. Dominik Duka však byl nejenom velký, ale i dobrý a laskavýčlověk. Považoval jsem za mimořádnoučest, že jsme se dobře znali a poměrně často potkávali. Navštívil jsem ho před několika dny vÚstřední vojenské nemocnici. Byl plný elánu a pevně věřil, že se do běžného, aktivníhoživota vrátí.
I když má katolická církev po staletíči tisíciletí svůj unikátní celosvětový rozměr a hranice jednotlivých zemí pro ni nejsou brzdou a omezením, a kardinál Duka se ve střední Evropě a v Římě v posledních desetiletích pohyboval zcela samozřejmě, zůstal Čechem. Byl Čechem v tom nejlepším slova smyslu. Patřil do východníchČech, kde se narodil a byl 12 let královohradeckým biskupem, patřil i do západníchČech, kde byl véře posrpnové normalizace nedaleko Nepomuku vesnickým knězem (a poté v Plzni na Borech i vězněm), od roku 2010 byl arcibiskupem pražským. Podařilo se mu pražské arcibiskupství svým konáním a stylem svého přísného, ale i přátelského jednání výrazně proměnit.
Řadu let jsem s ním spolupracoval i jako prezident republiky a za cenný výsledek považuji, že se nám společně podařilo vyřešit otázku vlastnictví katedrály sv. Víta. Byl mimořádně sečtělý, zejména v historické a samozřejmě církevní literatuře. Všichni víme,že byl mimořádným znalcem bible a garantem jejího asi nejlepšíhočeského překladu.
Často jsme si dávali darem knížky. Věděl, že ho přijdu do nemocnice navštívit a měl pro mne předem připravený sborník textů s názvem„Církev a druhá republika“, což prokazuje jeho nepřetržitou starost o naši zemi. Tato knížka je naprosto„dukovská“, je„výzvou k pokračování dialogu o druhé republice, abychom i v dnešní neklidné ačasto orientaci ztrácející době nacházeli potřebná lana k ukotvení v hlubině“.
To jsou slova kardinála Duky ze srpna 2024. Mezera po něm bude téměř nepřekonatelná. On by s tímto výrokem, se svýmživotním optimismem, určitě nesouhlasil. Já si však myslím,že v dohlédnutelné budoucnosti překonatelná není a nebude.
Václav Klaus, 4. listopadu 2025