Odkud přijde záchrana Evropy. Petr Robejšek po úspěchu AfD

Vítězství AfD v Sasku-Anhaltsku ukazuje, že „otupělá“ německá společnost požaduje změnu. V rozhovoru pro ParlamentníListy.cz to říká politolog Petr Robejšek. Podle jeho názoru jsou plány na zákaz strany v tuto chvíli už mimo realitu. Místo toho se prý můžeme dočkat postupného převzetí moci v jednotlivých spolkových zemích. Naznačil také, s kým by AfD mohla vládu sestavit a co od ní můžeme čekat.


Pane doktore, jaký vzkaz vyslaly volební výsledky v Sasku-Anhaltsku? O čem vypovídá drtivé vítězství Alternativy pro Německo (AfD), která v nedělních volbách dokázala získat bezmála 44 % hlasů?

Kancléř Friedrich Merz nastoupil s deklarovaným cílem zredukovat podporu pro AfD na polovinu. Místo toho se mu podařilo zredukovat na méně polovinu podporu své vlastní strany CDU/CSU. Nejenom vítězství AfD v Sasku-Anhaltsku, ale i její rostoucí preference v celém Německu (dnes jí výzkumy dávají 28–29 % a druhá CDU/CSU se pohybuje okolo 22 %) jsou výpovědí o tom, že i tak poslušná a dlouhodobým blahobytem otupělá německá společnost požaduje změnu politiky.

Volby se nesly částečně ve stínu incidentu na letišti v Lipsku. Měla podle Vás tato kauza na volby nějaký vliv? Věří německá veřejnost oficiální verzi, která neúspěšný útok spojuje s Moskvou?

Podle mého názoru nikoliv. Průměrný Němec se dnes stará o to, jestli si udrží svou práci, a nezřídka i o to, jestli vydrží s výplatou do konce měsíce. Tím říkám, že to, co rozhořčuje a myslí si „zveřejněné mínění“, tj. média, není to, čím se zabývá většina společnosti. Nemám pro to statistická data, ale tvrdím, že se Němci o tzv. Moskau-Connection (vazba na Moskvu – pozn. red.) ohledně událostí na lipském letišti nezajímají a ti, kteří o oficiální argumentační konstrukci vlády vědí, se na ni dívají skepticky. V posledních letech jim totiž vláda a média až příliš často neříkala pravdu.

Existuje nyní reálná šance na vládu AfD v regionu, nebo to podle Vás tentokrát ještě nevyjde? Je představitelná spolupráce AfD s levicovou stranou Sahry Wagenknechtové (BSW)?

Pevně věřím v to, že se Ulrichu Siegmundovi podaří zajistit dostatečnou parlamentní podporu. Ale BSW to nebude. Sahra Wagenknecht je intelektuálně brilantní žena, ale jí založená strana je ztělesněním nespolehlivosti a místy bezbřehého oportunismu. Nepočítám s tím, že by se Siegmund vydal do rukou takového politického aktéra. Větší šanci dávám možnosti, že odpadlíci z CDU přejdou na jeho stranu.

Východoněmecká CDU totiž není ta odlehčená a narudle-nazelenalá verze CDU v západní části země. Ve východoněmecké CDU existuje povědomí o tom, co to znamená levicová diktatura. Nemálo jejich členů si pamatuje na to, že komunistická strana bývalé NDR nechala na hranici střílet do lidí, kteří chtěli v západním Německu žít ve svobodě.

Očekáváte ve světle rychle posilující podpory AfD ze strany veřejnosti ještě silnější tlak na diskreditaci této strany nebo dokonce její zákaz, o kterém liberální establishment často mluví?

Zákaz AfD je ze stolu. Nikdy nebyl oprávněný a tak zdůvodněný, aby ho ústavní soud uznal. Političtí konkurenti AfD nebyli schopni její argumenty vyvrátit a chtěli se jí zbavit zákazem. Drtivé vítězství AfD v Sasku-Anhaltsku a rozdrobená (většinou jednociferná) podpora pro systémové strany jsou důkazem toho, že většina lidí chce jinou politiku.

Co může AfD na zemské úrovni ze svého programu reálně prosadit? Bude nyní strana přebírat štafetu i v dalších spolkových zemích?

Řada politických rozhodnutí je v gesci spolkových zemí. Kupříkladu to, jestli a jakou podporu dostanou nelegální migranti. Zemská vláda může rozhodnout, že obdrží jen minimum ve formě peněz a podpora se omezí na věcné příděly umožňující normální život. Může rozhodnout i o tom, že musí vykonávat veřejně prospěšnou práci. Také školství je v rukou spolkových zemí. To znamená, že nová vláda může vytěsnit ze škol všechny absurdnosti tzv. woke ideologie stejně jako genderování. Také mnoho tzv. neziskovek visí státu na kapse a nová vláda by je mohla odstřihnout.

Vyčkejme a doufejme, že AfD převezme moc v Sasku-Anhaltsku, a pak by bylo velmi pravděpodobné, že by se její politický vliv rozšířil i v dalších východoněmeckých spolkových zemích a posléze i v západním Německu. Moje dlouhodobá teze zní, že střední Evropa je dnes, v tradičním slova smyslu, skutečným Západem našeho kontinentu. To znamená, že jeho civilizační záchrana přijde ze zemí, které byly kdysi pod komunistickou vládou.