Institut Václava Klause

Předsedové tří významných středoevropských stran Viktor Orbán, Andrej Babiš a Herbert Kickl oznámili vznik nové politické frakce v Evropském parlamentu. Ze všech stran byli za toto rozhodnutí okamžitě zahrnuti nesmiřitelnou kritikou – od nálepkování „bezvýznamní se spojili s bezvýznamnými“, přes urážky typu „populisté, extrémisté a fašisté spolu“ až po neuvěřitelné osočení z vytváření jakési „páté […]

Názory maďarského premiéra Viktora Orbána znám docela dobře. Dlouho ho sleduji, mám možnost s ním několikrát ročně mluvit, občas ho vidím a poslouchám na různých mezinárodních akcích, na kterých bývám stejně jako on přítomen. Teď jsem se přistihl, že jsem – v jistém chaosu před evropskými volbami – nesledoval jeho projev, který přednesl 1. června

Existuje vůbec ještě nějaká politika? Opravdová politika jako usilovná polemika mezi odlišnými společenskými koncepcemi, mezi různými přístupy ke vztahu mezi státem a jednotlivcem? Skoro to vypadá, že už neexistuje. Absenci politiky a skutečných politických témat dnes zakrývají osobní půtky a také tahanice o zcela technicistní a jen parametrické náležitosti uvnitř byrokratické mašinérie. Spor tu ale

Evropské volby, přesněji řečeno volby do Evropského parlamentu, by měly být každým z nás brány vážně, i když by mělo být jasné, že je tento „parlament“ parlamentem jen zdánlivým. Zdánlivým, neboť postrádá klíčový prvek parlamentního systému – lid (nebo jak říkají naši moudří řečtináři, demos) či občany. Skutečnými občany Evropy či Evropské unie nejsme. Jsme

Mezi veskrze špatnými zprávami posledních dnů, týdnů i měsíců by neměla zapadnout jedna, která je pozitivní: tzv. Pandemická úmluva předložená Světovou zdravotnickou organizací (WHO) nebyla schválena. Proti byly Velká Británie, Nizozemí a Slovensko. Pozici české vlády nelze dohledat, ale vzhledem k tomu, že Česká republika nebyla zmíněna mezi zeměmi, které mimořádně nebezpečný dokument odmítly, je pravděpodobné,

Jednotlivci i skupiny lidí ve společnosti mají rozdílné zájmy. Ty zájmy jsou, nikoli vždy, ale poměrně často, konfliktní a naše společnosti jsou kolem těchto zájmových zlomů rozdělené. To je přirozené a normální. Společnosti se se svými konfliktními zájmy vypořádávají na světě i historicky různými způsoby. V našem kulturním okruhu je mechanismem, k němuž jsme po stovkách nebo

Přiznám se, že jsem od počátku nedůvěřivý vůči všem automatizačním a digitalizačním tendencím moderní doby. Platí to už od sedmdesátých let, kdy jsem byl po vyhození z Akademie věd nucen pracovat v bance v tzv. Správě automatizace a mechanizace. Tenkrát to ještě byly pouhé začátky, ale mnoho věcí jsem si začínal uvědomovat už tehdy. V těchto dobách převažovala jednosměrná