Institut Václava Klause

V roce 1973 nazpívala Věra Špinarová na slova Františka Ringo Čecha populární písničku Raketou na Mars, kde se říká „Raketou na Mars poletíme zas“ a dodává se „sobě pro radost“. Uplynulo už více než půl století, ale na Mars pořád neletíme a už vůbec ne zas. To se autoři písničky mýlili. Na Mars se ještě […]

Na konci ledna uplynulo 80 let od osvobození koncentračního a vyhlazovacího tábora v Osvětimi Rudou armádou. Osmdesátkové výročí konce druhé světové války pokračuje v těchto dnech připomínkou Jaltské konference, která se na počátku února 1945 konala v Livadijském paláci, letní rezidenci posledního ruského cara Mikuláše II. na pobřeží černomořského krymského letoviska. Byla to po Teheránské

Neklidná společenská i politická situace na Slovensku by nás měla zajímat. Nejen proto, že Slovensko je země sousední a nám historicky i lidsky nejbližší, ale i proto, že turbulentnost tamního politického vývoje v posledních týdnech se dotýká samotné podstaty demokracie. Robert Fico vyhrál se svými sociálními demokraty poslední parlamentní volby. Jeho vítězství bylo nezpochybnitelným vyjádřením

Inaugurační řeč Donalda Trumpa byla velkolepá. Odečteme-li z ní obvyklá Trumpova bombastická vyjádření, základním motivem skutečně byla „revoluce zdravého rozumu“. Tedy přesně to, co Trump v předvolebním souboji s Bidenem a posléze Harrisovou sliboval: okamžité a rázné zakročení proti nelegální migraci, zásah proti gangům a drogovým kartelům, skoncování se zeleným blouzněním, návrat k normálnosti, ve které existují pouze

Demokracie se přežila. Dobro bylo vždy vyšší hodnotou než demokracie, demokracie byla pouze cestou, jak nastolit dobro. Jenže v momentu, kdy demokracie plodí zlo a kdy dobro lze efektivně nastolit jedině jinak než demokraticky, je třeba se s demokracií rozloučit. Jsou dva hlavní důvody, proč se máme zbavit kultu demokracie. Prvním důvodem je skutečnost, že

Ve věku obdivuhodných 100 let zemřel 29. prosince 2024 bývalý americký prezident Jimmy Carter. Přestože v jednom z nekrologů v americkém tisku autor věří, že „v budoucím hodnocení jednoho z nejslušnějších a nejčestnějších mužů, kteří kdy obývali Bílý dům, s ním bude zacházeno laskavě“, Carterovo politické dědictví je mimořádně problematické a v mnoha ohledech –

Knihu pamětí Angely Merkelové, která ve své kancléřské funkci přetrvala tak dlouho jako velcí němečtí kancléři Adenauer nebo Kohl, celých 16 let, nebudu teď recenzovat. Za prvé, nemám sílu důkladně studovat 700 stránek knihy, kterou navíc Merkelová nepsala sama a která svou volbou slov nepůsobí jako autentické paměti. Tak o sobě samém člověk nepíše. Za