Scénáristovo umění přijít vždy s nečekaným tahem mě udržovalo celou dobu v napětí. Čekal jsem, že do roka seriál skončí, ať už smírem nebo vysypáním kamionu soli nad spáleništěm fakulty.
Pomalu se blíží výročí chvíle, kdy děkan pražské teologické fakulty předal výpověď akademikovi pracujícímu na fakultě na poloviční úvazek a majícímu těžiště své činnosti jinde. Zdánlivě bezvýznamný až rutinní úřední úkon se stal první scénou divácky úspěšné telenovely s názvem Válka teologů. A byla to skutečně fascinující podívaná, vzorová gradace děje, nečekané zvraty, stupňující napětí kořeněné zvyšující se dávkou absurdity, komplikované charaktery hlavních postav, hrdinové měnící se v padouchy a naopak, některé silné postavy odcházejí ze scény, jiné přicházejí, vztahy se proměňují, nikdy nevíte, kdo koho miluje a koho nenávidí a jestli jde o ideologii nebo o prachy.
A chvíli jsem si v tom seriálu zahrál v komparsu, pak se spíše díval z povzdálí, na některé díly televizi vypnul, jiné mi utekly, a fandil jsem jedné straně sporu, i když i ona mě občas dokázala nadzvednout. Scénáristovo umění přijít vždy s nečekaným tahem mě ale udržovalo celou dobu v napětí. Čekal jsem, že do roka seriál skončí, ať už smírem nebo vysypáním kamionu soli nad spáleništěm fakulty, ale nečekaný zájem diváků a příjmy z reklamy zjevně autory seriálu přesvědčily, že je třeba pokračovat. Když se na konci druhé sezóny objevil žebřík, bylo jasné, že nás čeká ještě nejméně jedna řada, patrně s podtitulem akademické dno je ještě hlubší než jste kdy čekali.
Jenže dobré nápady asi došly, scénárista si možná něčeho šňupnul a první díl třetí sezóny odstartoval scénou jako vystřiženou z absurdního dramatu. Možná si chystá půdu pro ještě něco velkolepějšího, vraždu nebo přistání marťanů, ale myslím, že to trochu přehnal. Považte sami, co se odehrálo:
- Děkan Brož vstává z postele, dochází na poštu a přebírá si rozhodnutí o odvolání.
- Dosavadní statutární proděkan Aleš Prázný se stává osobou v čele fakulty. Jde si na děkanát vyzkoušet, jaké je to, posadit se znovu do děkanské židle.
- Rektorka si Aleše Prázného pozve na kávu a předá mu rozhodnutí, kterým ho posílá domů „na překážky“. Prostě mu zakáže výkon funkce. O pár dní později mu nechá zrušit e-mailovou schránku a zablokuje přístup do informačního systému.
- Bezprostředně po odeslání Prázného na překážky rektorka zveřejní, že do čela fakulty jmenovala předsedkyni jedné z fakultních odborových organizací.
No moment, to přeci nejde! Takový vývoj není v souladu se zákonem a scénárista zesměšňuje sebe i samotnou rektorku.
Problém je, že toto se skutečně stalo. Zkusím stručně – a s jistou dávkou zjednodušení – popsat, proč je to nezákonné:
1. Předně veřejná vysoká škola nemá žádného majitele ani není hierarchicky organizovaná. Skládá se z velkého množství orgánů, které mají vlastní působnost, a navzájem se mezi sebou vyvažují. Systém brzd a protivah, podobně jak ho známe v případě státu. V tomto smyslu je univerzita státem ve státu.
2. Tyto orgány mohou činit pouze to, co jim umožňuje právo, tedy zákon a vnitřní předpisy univerzity.
3. Fakulty sice nemají právní subjektivitu, mají ale určitou míru samostatnosti, říkáme ji autonomie a mimo jiné znamená, že nejsou podřízené rektorátu – pouze v situacích, kdy tak stanoví zákon.
4. Když je děkan fakulty odvolán, řídí fakultu proděkan, kterému byla svěřena působnost tzv. „statutárního“ proděkana. Proděkan není zástupce konkrétní osoby děkana, ale orgánu fakulty. Proto zůstává ve funkci i poté, kdy zanikne funkce tomu, kdo jej jmenoval proděkanem,
5. Ačkoliv statutární proděkan není orgánem fakulty, jedná jako zástupce děkana a má tak zákonem a statutem fakulty přidělený okruh působnosti a s tím spojenou odpovědnost. Té ho nelze zbavit odesláním „na překážky“. A to navíc v situaci, kdy pracovněprávní otázky vyňaty jsou svěřeny fakultám.
6. Rektor samozřejmě jmenuje osobu, která je v čele fakulty. Zákon ji označuje slovem „děkan“ a stanovuje podmínky tohoto jmenování. Například zvolení kandidáta akademickým senátem.
7. Pokud je pozice děkana uprázdněná a v čele fakulty je proděkan, kterého je třeba se zbavit, jedná se o situaci, na kterou lze uplatnit pravidla pro uvalení nucené správy. O ní ale rozhoduje ministerstvo školství. Pokud by takové rozhodnutí bylo, přejde působnost děkana na rektora a ten si v takové situaci může jmenovat své proděkany pro potřeby správy fakulty.
8. Teoreticky si dokážu představit, že by se takového proděkana bylo možné zbavit ještě analogickým postupem k odvolání děkana. Ten zákon popisuje dostatečně přesně.
9. Pokud ale nic z toho rektor neudělá, musí se smířit s tím, že až do zvolení nového děkana fakultu vede určený statutární proděkan. Rektor není jediný akcionář univerzity, aby si na fakultách dělal, co ho napadne.
10. Zákon žádný institut pověření funkcí děkana nezná.
Asi by toho šlo napsat více, ale to, co mám na srdci je jednoduché. Můžeme v téhle telenovele fandit kterékoliv straně, můžeme si myslet, že Aleš Prázný je padouch, ale těžko můžeme schvalovat protiprávní jednání rektorky.
Ještě v červnu byl děkan Brož předmětem tvrdé kritiky za to, že jedná sice v mezích své působnosti, ale nemorálně – to když chtěl před volbami do akademického senátu přijmout nové akademiky. V prvním díle třetí řady Války teologů se rektorka univerzity uchýlila k nezákonnému kroku, tak hrubému, že slovo bezprecedentní je na místě.
Je načase vypnout obrazovku.
Jakub Kříž