To chci i v Praze, psala nedávno pirátská kandidátka na primátorku metropole. A procházela se přitom po Paříži. Teď, když v hlavním městě Francie zaplály protestní ohně, si její výrok mnozí připomínají v trochu jiném nasvícení. V minulosti i jiní čeští liberálové obdivovali „pestrost a rozmanitost Paříže“. A jak ParlamentnímListům.cz řekl sociolog Petr Hampl, ani hořící francouzská metropole je zřejmě nepoučí.
Reportér České televize Jan Šmíd z Paříže na sociálních sítích píše případným turistům: „Nerušte plánovanou cestu do Paříže, ale dávejte si pozor. Vyhněte se oblasti Republiky a také Les Halles, ale tam není večer bezpečno nikdy. Raději levý než pravý břeh.“
Přesto v komentářích stále zaznívají hlasy, že se v Paříži vlastně nic moc neděje, nebo dokonce že jde o francouzské kulturní dědictví už od roku 1789.
Pohled trochu připomíná situaci, kdy byl srpen 2015, Německo právě přestávalo zvládat nápor migrantů, do rozhodnutí Angely Merkelové zcela otevřít hranice zbývaly dva týdny. A český europoslanec Jaromír Štětina na Facebooku sdílel své dojmy po příjezdu do hlavního města Evropy: „Všude krásné muslimské holky, tolik barev, taková rozmanitost. Tato nová Evropa se mi líbí.“
Nyní jsou ale tyto poznámky připomínány i z druhé strany.
Letos v dubnu vzbudila rozruch Rozárie Haškovcová, česká environmentální aktivistka a influencerka. Instagramová přezdívka Shluk buněk se po pražském studiu politologie odešla studovat obor environmentální politika do Paříže.
Na Instagramu zveřejnila video, ve kterém reaguje na časté dotazy lidí, jak se jí ve francouzské metropoli žije „s migranty“. Podle svých slov se s podobnými poznámkami setkává často a mnohdy v pohrdavém tónu.
Ve videu proto ukazuje svou vlastní zkušenost z každodenního života. Ptá se, zda lidé pod slovem migranti myslí jejího souseda z Egypta, který od rána do večera sedm dní v týdnu připravuje palačinky. V záběrech zachycuje, jak si od něj kupuje sladkou palačinku s čokoládou a s úsměvem pokračuje dál svým dnem.
Další část videa věnuje běžnému životu v Paříži. Haškovcová se projíždí na kole ulicemi města, tráví čas venku a ukazuje atmosféru města v pozitivním světle.
Zmínila také ženu z Íránu, která jí pravidelně markuje nákup v supermarketu za minimální mzdu. Podle influencerky se na sebe vždy usmějí a i takové drobné momenty podle ní vytvářejí obraz každodenního soužití lidí různých národností.
V závěru videa se ptá, zda ji někteří lidé považují za migrantku, také ji samotnou, když do Paříže přišla „z východu“ za lepším vzděláním a budoucností. Současně otevřela otázku, zda se společnost skutečně zajímá o důvody, proč lidé do Evropy přicházejí.
Důvody migrace do Evropy v komentáři k videu vysvětlila ekonomickými a ekologickými problémy v afrických zemích, úbytkem tradičních zdrojů obživy, dopady zahraničního rybolovu u pobřeží Senegalu i rozšiřováním pouště v oblasti Sahelu. Podle ní právě zhoršující se životní podmínky nutí část lidí hledat lepší budoucnost v Evropě.
Haškovcová doplnila i další vzkaz, a sice že „všichni uprchlíci a migranti jsou v první řadě lidé jako ty a já“.
Na její výzvu k zamyšlení, konverzaci a naslouchání si někteří vzpomněli právě v minulých dnech, kdy v Paříži, tak jako v jiných francouzských městech, opět po čase zaplály ohně protestu.
Média rebelii prezentují jako protesty školáků proti nedostatečnému financování školství. Ačkoliv někteří upozorňují, že protesty jsou průběhem i zúčastněnými tvářemi až příliš podobné divokým protestům, které už mnoho let čas od času propukají ve „vyloučených lokalitách“, jak se říká předměstím s vysokou populací migrantů z Afriky, média rebelii prezentují jako protesty školáků proti nedostatečnému financování školství.
Nebo dokonce jako francouzský kolorit, který zkrátka čas od času propukne. Nebo dokonce jako tamní rodinné stříbro pokroku. V podobném duchu se před jednou z pařížských škol vyjadřovala i Greta Thunbergová.
Komentáře dnes ale vyvolávají i jiné „reklamy na Paříž“. Třeba pirátská kandidátka na pražskou primátorku se v srpnu chtěla pařížskou metropolí inspirovat v tom, jak vytlačuje ze města auta. „Každé město dělá chyby. Důležité je, jestli je umí napravit. Paříž začala vracet ulice lidem,“ jásala při procházení po asfaltu.
„To chci i v Praze. Ať to tu žije,“ jásala.
Dnes na její tehdejší komentář přišla ironická odpověď od místopředsedy Poslanecké sněmovny Patrika Nachera: „Paříž začala vracet ulice lidem. Tereza to v srpnu předpověděla, byť trochu jinak.“
Média samozřejmě připomínají bizarní kolorit demonstrací, třeba kterak si jeden z protestujících nešikovně zapálil ohnivým koktejlem vlastní kalhoty, nebo jak si rabující demonstranti přepočítávají lup před kostelem za uznalého přikyvování kněžích.
Vracení lidem má v radikálně levicovém pojetí skutečně také podobu rabování, ke kterému dochází masivně. Opomenuta nezůstala ani majitelka jistého fair trade obchůdku, která se ve dveřích svého krámu snažila rabující obměkčit křikem, že vždy volila jen strany, které podporovaly migraci. Pak ji jeden z demonstrantů odvedl o kousek vedle a jeho kolegové zatím začali vynášet zboží.
Tato majitelka a její vyděšený pohled se staly jednou z tváří francouzských událostí.
Lidová tvořivost ji dokonce spojila s heslem užitečný idiot.
Sociolog Petr Hampl ale neočekává, že by byl pohled českých liberálů na západoevropský ideál sebeméně zpochybněn. „Pohled českých ani evropských liberálů to neovlivní ani okrajově. Spíš můžeme čekat, že budou hájit „oprávněné požadavky“ drancujících a násilí bude označovat za ojedinělé excesy zveličené médii,“ tuší sociolog.
A Hampl také připomíná, že dosud není jasné, jak velkou část odpovědnosti nesou děti z migračních rodin a jak velkou část odpovědnosti nesou děti domácí. „Není to tedy jen otázka migrace, ale také otázky výchovy a kulturního prostředí, v jakém vyrůstá francouzská mládež,“ připomíná.
Děti podle něj dělají přesně to, k čemu je vedli jejich liberální učitelé a rodiče. „Už jsem zachytil na českém Facebooku, že jakási přednášející z fakulty sociálních věd prohlašuje, že je na francouzskou mládež hrdá (jako by to byla její zásluha),“ připomíná pro ParlamentníListy.cz.
Jen si podle něj možná někteří nepředstavovali, že to násilí dopadne i na ně.
A mediální expert Vadim Petrov si dokonce myslí, že Francie své hořící ulice vlastně zvláštním způsobem přijímá.
„Názor, že vyrabované obchody jsou součástí francouzské protestní tradice už od roku 1789, tedy že ničení k Francii patří, mám potíž přijmout,“ dodává na Facebooku.
Francie by podle něj mohla nasadit armádu, ale neudělá to. „Protože politická cena (riziko eskalace, polarizace, obvinění z autoritářství, poškození obrazu republiky jako země, která je hrdá na svou tradici občanského protestu) by byla vyšší než cena několika stovek vyrabovaných obchodů a jedné spálené radnice,“ tuší.
Očekává tedy, že při ohlášené sobotní akci se bude opět rabovat.
Jakub Vosáhlo