„Evropská unie platí za zemní plyn, co se burzovní ceny týče, devětkrát nebo desetkrát vyšší cenu než Spojené státy.“ Ekonom Lukáš Kovanda bije na poplach. Pokud se vám zdají vaše účty za plyn, ale i za elektřinu příliš vysoké, můžete si podle ekonoma stěžovat jednak v Bruselu, protože velký díl viny na tom nese EU, a pak také u Donalda Trumpa.
EU má problém. Ceny plynu jsou opravdu vysoké a cena se blíží. Plynu, z něhož se v konečném důsledku vyrábí např. i elektřina a na kterém je závislá nemalá část evropského průmyslu, ale i domácností.
„Evropské ceny plynu v úterý opět vzrostly a dosáhly nejvyšší úrovně od prosince 2022,“ upozornil server Brussels Times.
V EU je cena plynu dokonce devětkrát až desetkrát vyšší než v USA. Ekonom Lukáš Kovanda popsal, kdo za to může.
Na prvním místě zmínil amerického prezidenta Donalda Trumpa, který spolu s Izraelci rozpoutal v poslední únorový den tohoto roku válku proti Íránu. V důsledku toho se prakticky uzavřel Hormuzský průliv, přes který putovala ropa, ale i zemní plyn z Perského zálivu dál do světa. Především do Asie.
A když nemají kupříkladu v Jižní Koreji dost plynu z Perského zálivu, jsou ochotní zaplatit víc peněz za plyn např. Američanům, aby měli alespoň nějaký. A v tu chvíli se začne projevovat neviditelná ruka trhu. Pokud je něčeho nedostatek, získá to ten, kdo zaplatí víc. A když EU neodebírá plyn z Ruska, musí s Asií soutěžit o dodávky zkapalněného plynu.
„Evropská unie je vystavena více než kdykoliv v historii těm námořním dodávkám, v případě tedy toho zkapalněného plynu. A teprve tyto dodávky určují tu celkovou cenu, takže ten plyn ze zámoří určí i cenu toho norského plynu, i cenu toho alžírského plynu, který sám o sobě je daleko levnější. … Ano, a ten Američan je nyní pánem situace, protože on může dodat plyn jak tedy Asii, tak Evropské unii. A zde se začíná promítat to, proč je Evropská unie ovlivněna uzavřeným Hormuzem. Protože skrze Hormuz před válkou v Íránu plynula drtivá většina toho plynu z Kataru, případně ze Spojených arabských emirátů, do Asie, do Jižní Koreje, do Japonska, do Indie, do Číny. Tyhle země nyní nemají kde brát, nemají plyn z Hormuzského průlivu, když je zavřený. Takže se obracejí s prosíkem a šustí při tom penězi na Spojené státy,“ shrnul situaci Kovanda.
A hned svou myšlenku ještě rozvedl.
„Jenže tím pádem, že je ochotná Evropa zaplatit 75, 80, 86, tak se ustavuje ta cena, burzovní cena plynu na té burze v Nizozemsku, a ten dodavatel z Norska, ten dodavatel z Alžírska, i když by mohl dodat prostě za těch 20 eur za megawatthodinu třeba, no tak přece není charitou, tak on vidí, že ta cena se takhle šponuje, on musí v podstatě reflektovat tu burzovní cenu, jinak by se také musel zpovídat svým třeba akcionářům, jakože je špatný hospodář, že nepečuje o maximalizaci jejich prostě zisku a výnosu, takže co udělá, no samozřejmě i ten Nor zvedne tu cenu z těch 20 na 86, takže vítězem v situaci je ten norský dodavatel, který ten plyn má levný, ale může jej dodávat lidem za tu cenu závěrnou, která je ovšem ovlivněná tou licitací, tou aukční přetahovanou,“ nechal se slyšet Kovanda.
Čili pokud máte vysoké účty za plyn a elektřinu, můžete z pohledu ekonoma Kovandy poděkovat Donaldu Trumpovi, který rozpoutal válku na Blízkém východě, což vedlo k omezení toku zemního plynu z Perského zálivu do Asie, a to v konečném důsledku ovlivnilo cenu plynu i pro Evropu.
Jenže podle Kovandy za vysokou cenu plynu a elektřiny můžete poděkovat i EU, která mohla hledat nová naleziště zemního plynu nebo mohla lépe využívat ta stávající. A když se tomu brání, pak je závislá na Američanech.
„Do značné míry za to může sama, protože ona, kdyby měla dost svých vlastních nalezišť, tak by třeba nemusela být vůbec závislá na dodávkách toho zkapalněného plynu. … Pak by se ta cena odvíjela plně od té ceny alžírského nebo norského plynu, protože by Evropa měla ještě svá vlastní naleziště, třeba v Nizozemsku. Nebo kdyby si tolik nevypínala, jako Němci, své jaderné bloky, mohla vyrábět elektřinu z jádra a nemusela být závislá právě na elektřině z plynu. To všechno jsou chyby, fatální chyby, které učinila Evropská unie v oblasti energetiky v těch uplynulých letech,“ konstatoval Kovanda.
Situace možná bude o to komplikovanější, že Írán rozehrává šachovou partii. Agentura Reuters tvrdí, že jde o partii rozehranou ještě před volbami do Kongresu USA. S cílem ovlivnit náladu na světových trzích a tím i ve Spojených státech.
Írán zavádí novou taktiku zaměřenou na plavidla proplouvající Hormuzským průlivem; snaží se tak udržet vysoké ceny ropy a ovlivnit průběh voleb v USA, sdělili agentuře Reuters dva vysoce postavení íránští představitelé.
Zmínění představitelé odmítli uvést podrobnosti nové strategie, avšak jeden z nich uvedl, že Írán zhruba před deseti dny začal vůči plavidlům, která považuje za porušovatele svých omezení, uplatňovat odlišné útočné postupy; dodal, že to vedlo k nárůstu počtu útoků. Rozhodnutí o přijetí nové strategie prý padlo na nejvyšších úrovních íránského vedení.
Představitel americké armády, který si nepřál být jmenován, potvrdil, že Írán změnil taktiku v jednom zásadním ohledu: poté, co USA zničily značnou část íránských radarových kapacit, začaly íránské Islámské revoluční gardy (IRGC) k identifikaci potenciálních cílů – včetně plavidel amerického námořnictva – využívat neozbrojené pozorovatele na malých člunech.
Podle nezávislých údajů dosáhl v posledních dnech počet útoků na obchodní plavidla proplouvající průlivem nejvyšší úrovně od začátku války.
Analýza údajů z bezpečnostních zdrojů v námořní dopravě a hlášení zaslaná agentuře UKMTO (United Kingdom Maritime Trade Operations), která spolupracuje s britským námořnictvem, naznačují, že v posledních 48 hodinách došlo v oblasti Hormuzského průlivu k nejméně pěti incidentům zahrnujícím tankery a další obchodní plavidla, včetně útoků pomocí dronů.
Íránský představitel sdělil agentuře Reuters, že Teherán nedovolí Trumpovi srazit ceny ropy před listopadovými volbami. „Právě ve chvíli, kdy si budou myslet, že se blíží k bodu, kdy ceny klesnou, my je od něj odsuneme. Je to šachová partie,“ uvedl.
Nepochybně to ovlivní i ceny plynu.
Miloš Polák